Kdo je kdo?

Létání mě vždy velmi přitahovalo. Reálná pilotáž, možnost řídit letadlo a vznášet se volně ve vzduchu, pro mě zkrátka představovalo určité vzrušení a touhu dostat se tam, kde člověk "nemá" co dělat. Létání prostě nepatří od přírody k člověku a to je jeden z momentů, proč jsem zatoužil pokořit vzduch a a rozhodl se začít létat. Pro mě to mělo ještě také takový symbolický význam, protože když jsem byl kdysi často na Ruzyni, vždycky jsem záviděl všem pilotům, že oni můžou…, že můžou uniknout. Uniknout ze systému. Prostě možnost úniku… Takže létání pro mě mělo více rozměrů.

Začal jsem létat na větroních, protože to je zřejmě takový prvopočátek každého pilota. Bezmotorové létání představuje naprostou ryzost a čistotu létání, ale přesto je toto létání poměrně náročné na pilotáž a závislé na řadě vnějších faktorů (počasí, termika). Každá chyba během letu se zkrátka vymstí na výšce a tím lze bezmotorové létání klasifikovat spíše jako sport, než-li praktickou záležitost bezstarostného přesunu z jednoho místa na druhé. To byl také důvodu proč jsem začal toužit po motorových letadlech. Z větroně jsem se tak přesunul do kokpitu letadel lehké třídy - ULL a nějaký čas jsem také létal na motorovém větroni. Ultralehká letadla mají své charisma, ale přesto je to tak trochu na "létání kolem komínu". Člověk si s tím nemůže dovolit úplně všechno, ULL je lehké letadlo, které snáší pouze určité povětrnostní podmínky a je rovněž velmi závislé na počasí. Rozhodl jsem se tedy pro kvalifikaci soukromého pilota (private pilot licence) s tím, že budu moci konečně pilotovat větší letadla, silnější letadla, a že se létání stane kromě zábavy, také vyloženě účelovou záležitostí. S tím jak jsem procházel celý výcvik během minulého roku, jsem se seznamoval s odlišným vybavením letadla, jehož primární klasické přístroje byly navíc obohaceny o IFR subjekty s kompletním flip/flop rádiem, DME, GPS. Pochopitelně jsem začal pěstovat reálnou navigaci podle přístrojů, začal jsem se o celé přístrojové létání podrobně zajímat a postupně jsem i při svých cvičných letech během srovnávací navigace - VFR, využíval navigace s pomocí majáků VOR, NDB. Během studia přístrojové navigace jsem se prakticky dostal k pěstování reálné simulace prostřednictvím počítače,… což mi nesmírně pomáhá.

První simulátor, který mě velmi oslovil byl Fly!, protože jsem si přečetl právě Vaši recenzi v časopise L+K. Fly! si mi velmi líbil, ale absence prokreslenějšího prostředí evropského kontinentu mi trošičku chyběla. Další simulátor, který jsem si pro výcvik koupil byl Microsoft Flight Simulator 2000 Professional Edition. Kokpity letadel jsou v FS 2000 velmi pěkné - fotorealistické, a tak je možné jich využívat např. k předletovým kontrolám. Náročnost na výkon počítače je však až příliš vysoká. Pak jsem si ale přečetl o X-Plane (v časopise Pilot Magazine, pozn. autora), zakoupil jsem ho a byl jsem nesmírně ohromen plynulostí a rychlostí animace v simulátoru. Tento fakt rozhodl a postupně jsem do X-Plane začal také pronikat z hlediska podmínek IFR.

Musím říci, že mi simulátorové létání na počítači nesmírně pomáhá při reálném letu. Jakmile jsem v reálu začal létat navigační lety na letounu PIPER, reálné podmínky a jednotlivé trati jsem nasimuloval v simulátoru a doma jsem trať nejprve proletěl na počítači a poté jsem usedl do reálného kokpitu. Cítil jsem větší jistotu, získal jsem dostatek času pro rozhodování během letu pro ladění jednotlivých frekvencí, které jsou v simulátoru shodné s reálnými frekvencemi a celá naplánovaná akce se najednou zdála mnohem jednodušší. Člověk prostě nejde do něčeho "neznámého"!. Tímto způsobem jsem cvičil přiblížení na Ruzyň ze všech směrů příletů. Využíval jsem k tomu také přibližovacích map Jeppesen a koupil jsem si SIMCHARTS od Jeppesen, což jsou mapy, které jsou přímo určeny pro využití v simulátorech. Další báječná věc, kterou lze na simulátoru nacvičovat, jsou holdingové patterny - oblast v pilotáži poměrně náročná, kterou je třeba důsledně nastudovat. Právě tohle všechno je v reálném letadle strašně drahé, protože letová hodina Vás prostě přijde na cca. 4.000,- CZK a z tohoto důvodu je simulátor velký pomocník. Další výhody skýtá možnost ukládat jednotlivé lety a sledovat je zpětně v reálném čase, odezírat přístroje a poučit se z mnoha chyb, které během letu uděláte… Výhoda, zejména v začátcích, je také možnost zastavení simulátoru v reálném čase, což v letadle nemůžete… Odpočinete si, analyzujete dosavadní postup a teprve poté, můžete pokračovat. Postupně tak vstřebáváte množství informací v klidu domova, které se pak v letadle odehrají velmi rychle a naostro, protože letadlo se řítí 200 Km/h za svým cílem a a každá chyba se Vám může vymstít.

Všem simulátor doporučuji. Doporučuji nasimulovat reálné trati, proletět si tyto trasy na počítači přes jednotlivé otočné body letového plánu, protože to náramně usnadní orientaci v prostoru během pilotáže podle přístrojů. Další kapitolou jsou podmínky počasí, které lze také velmi dobře využívat - boční vítr, turbulenci, zkrácenou dohlednost, apod. Podrovnání odpovídá, výkony motorů v reálném čase odpovídají parametrům skutečných letadel, takže je dobré brát tyto věci na vědomí a na simulátory hledět jako na senzační doplňek reálné pilotáže.

S Ondřejem Soukupem si povídal Martin Krouza