Mimo obrazovku

F/A-18 HORNET

    Přestože Kongres roku 1974 doporučil americkému námořnictvu orientovat se na vyvíjené typy YF-16 a YF-17, společnost Northrop se spojila se zkušeným výrobcem strojů pro letadlové lodi McDonnell Douglas a vzájemnou spoluprací vytvořili zcela překonstruovaný stroj. V porovnání s původním YF-17 měl širší trup, dvojnásobnou kapacitu vnitřních palivových nádrží, větší nosnou plochu, zesílený drak, zcela novou avioniku a motory. V rámci dílčích změn a vývoje rozhodlo americké námořnictvo vyrábět letoun sériově. Dostal označení F/A-18 a bojové jméno HORNET (“sršeň”). První prototyp vzlétl 18. listopadu 1978. Dodávky ozbrojené síly USA začaly v květnu 1980. Finálním dodavatelem letounu je společnost McDonnell Douglas Aerospace, které má na starosti vedle integrace celého stroje výrobu přední části trupu, kompletního křídla a vodorovných ocasních ploch. Hlavním subdodavatelem je Northrop Grumman vyrábějící střední a zadní část draku, společnost General Electric dodává motory a Hughes palubní radiolokátor. HORNET představuje první taktický bojový letoun od počátku konstruovaný tak, aby mohl plnit obě hlavní fce - vzdušný boj a ničení pozemních cílů. F/A-18 se používá pro vybojování vzdušné nadvlády, stíhací doprovod, hlídkování, přímou leteckou podporu pozemních jednotek, ničení pozemních cílů i za ztížených podmínek a v noci, pro boj s hladinovými cíli a se speciálním vybavením i pro průzkum. Operuje jak z palub letadlových lodí, tak i z pozemních základen. F/A-18 HORNET je dvoumotorový jednomístný nebo dvoumístný středoplošník s dvojitými svislými ocasními plochami (SOP) a plovoucími vodorovnými ocasními plochami (VOP). Drak letounu je zhotoven převážně z klasických lehkých kovů. Potah křídla, osasních ploch a některých trupových panelů je z uhlíkatých kompozitů. Pro svou vysokou odolnost v boji byla zvolena koncepce dvoumotorového uspořádání. Velká péče z hlediska odolnosti proti požáru byla věnována nádržím a rozvodu paliva. Robustní drak zaručuje dlouhou životnost, odolnost proti poškození, provozní spolehlivost a možnost použití letounu v náročných klimatických podmínkách. Výborné manévrovací schopnosti a možnost přesného přistávání na palubách letadlových lodí představují další kladné vlastnosti při provozování HORNETů z pozemních základen.

    Avionické vybavení představuje velmi silnou stránku tohoto letounu. Plní stíhací i stíhací-bombardovací úkoly. Pilot může volit ze dvou základních funkčních režimů palubní avionické soustavy, kterými jsou vzdušný boj a ničení pozemních cílů. Palubní systém MSI shromažďuje data, převádí je do formy co nejlépe a nejrychleji přijatelných pro pilota a předává mu je navíc s ohledem na stupeň důležitosti. Na přístrojové desce jsou čtyři vícefukční obrazovky. K ovládání letounu slouží počítačová, plně digitální, čtyřnásobně zálohovaná elektroimpulzivní soustava (fly-by-wire), která má navíc ještě přímé záložní mechanické ovládání výškovky a elektrické záložní ovládání všech ostatních pohyblivých ploch. Klíčovým prvkem velmi bohatého přístrojového vybavení je impulzívní dopplerovský vícerežimový radiolokátor Hughes AN/APG-65, který představuje špičku v oblasti radiolokátorů pro taktické bojové letouny. Od června 1974 se montuje vylepšený radiolokátor AN/APG-73. Pracuje v mnoha funkcích např. vyhledávání cílů v celém rozsahu záběru radiolokátoru, sledování vybraného cíle při současném vyhledávání dalších cílů, přesné měření rychlosti, měření přesné dálky vybraného cíle, mapování terénu atd... Další přístrojové vybavení letounu zahrnuje především dvojici digitálních počítačů AN/AYK-14, komplexní spojovací soustavu, inerciální navigační systém. Důležitou součást výbavy tvoří i přídavný střelecký kontejner. Pohonnou jednotku představuje dvojice turbodmychadlových motorů s nízkým poměrem vzduchu General Electric F404-GGGE-400 a max. tahem 71,2 kN v režimu se zapnutou forsáží. Samosvorné trupové a křídelní nádrže pojmou přibližně 6060 l paliva. V pravé části přídě je umístěn výklopný nástavec pro doplňování paliva za letu.

    Pevnou výzbroj tvoří jeden šestihlavňový kanón ráže 20 mm se zásobou 578 kusů munice. Přídavná výstroj se zavěšuje na devět závěsníků. Protivzdušnou výstroj tvoří řízené střely krátkého dosahu AIM-9 SIDEWINDER, středního dosahu AIM-120 AMRAAM a řízené střely středního dosahu AIM-7 SPAROW. Škála podvěsné výzbroje je skutečně široká. Z řízené pozemní munice lze jmenovat řízené střely AGM-65 MAVERICK a novou AGM-84E SLAM, řízenou klouzavou pumu WALLEYE, protilodní AGM-84 HARPOON a další. Letoun lze vybavit třemi přídavnými odhazovatelnými palivovými nádržemi o obsahu po 1250 l. Celková hmotnost přídavné výzbroje, palivových nádrží a vybavení může dosáhnout 6760 kg.

    Poprvé se HORNETy zúčastnily bojové akce v roce 1986 proti Lybyi. Ovšem nejvýznamnější bylo období války v Perském zálivu. Bojových akcí v rámci operace “Desert Storm” se účastnilo 220 strojů amer. námořnictva, námořní pěchoty a kanadského letectva. Letouny operovaly z palub letadlových lodí i pozemních základen a provedly více než 11 000 bojových akcí. Již první den operace demonstrovaly letouny svoji schopnost rychlé adaptability. Právě rychlost se stala nejúčinnější obranou před pozemními protiletadlovými řízenými střelami s IČ samonaváděním. Letouny se také používaly pro vyhledávání cílů pro pozemní nebo námořní dělostřelectvo. Vysoká odolnost se projevila pouze v jediné bojové ztrátě F/A-18 během 30 000 letových hodin. Své bojové schopnosti a velkou údernou sílu předvedly HORNETy o několik let později - tentokrát přímo v Evropě nad územím Bosny a Hercegoviny.

    Podle údajů firmy McDonnell Douglas se F/A-18 HORNET stal nejspolehlivějším, nejodolnějším a nejznáze udržovatelným proudovým letounem v novodobé historii U.S.Navy a U.S. Marine Corps. V rámci modernizačního programu se především plánuje použití nových přídavných palivových nádrží s obsahem po 2270 l, které prodlouží dolet. Rovněž se studuje možnost zvýšení limitu násobku přetížení ze 7,5 na 9 g. Výroby letounů HORNET má probíhat minimálně do roku 2015, což jeho současným i budoucím uživatelům spolehlivě zajistí provoz a údržbu na velmi dlouhou dobu dopředu.

Autor: Krouza Martin

Publikováno: 13.06.2001