Mimo obrazovku

Microsoft Flight Simulator na LKPR

Dne 25.8.2003 od 15:00 – 18:00 se v Praze v areálu letiště Ruzyně, konkrétně ve výcvikovém středisku ČSA, konala prezentace FS2004. Akce byla pořádána společností Microsoft v úzké spolupráci s ČSA. Pozván byl velmi úzký okruh novinářské veřejnosti a naše společnost High In The Sky byla přitom...

V samotném úvodu jsme byli seznámeni s letovým simulátorem Microsoft Flight Simulator 2004: A Century of Flight, který je věnován 100. výročí prvního letu bratří Wrightů. Poté jsme byli v krátkosti seznámeni s nově připravovanou verzí simulace „OK edice“, jež by měla vyjít koncem září. O této události jsme na našich stránkách již před časem informovali.
Po projevech zástupců ČSA a Microsoftu následovala prohlídka výcvikového střediska. V konkrétnějším slova smyslu šlo o výcvikové pomůcky pro palubní personál a o profesionální letecký simulátor Boeingu 737 (proslulý trenažér na LKPR). K nadstandardním prostředkům dalšího výcviku a školení (min. 1x ročně pro každého zaměstnance palub. personálu), slouží části trupů letounů upravené tak, aby se na nich daly prakticky nacvičit různé situace, s nimiž se palubní personál setká či může setkat v reálném působení. Součástí tohoto školení jsou běžné úkony při odbavování pasažérů včetně individuální obsluhy během letu, ale též poskytování první pomoci za letu, používání nouzových východů, skluzů, opuštění letounu po křídle, použití záchranných vest, kyslíkových masek.

Pohled do haly výcvikového střediska: vzadu tzv. MOKAP, část trupu B737 uvnitř se sedadly pro cestující, kuchyňkou. Zvenčí je skluz pro nácvik nouzového opuštění letounu. Vpravo skluz A319. Vpravo vepředu je část rupu ATR 42.

Část trupu ATR 42 pro nácvik otevírání nouzového východu.

MOKAP – ineriér kabina pro cestující. Možnost nácviku/výuky obsluhy pasažérů, poskytování první pomoci a nouzových postupů. Lze např. simulovat požár nebo činnost při dekompresi (zhoršená viditelnost v kabině).

MOKAP – ovládání simulace

    Nejzajímavějším bodem programu ovšem byla návštěva profesionálního leteckého simulátoru B737. Praktická část výcviku pilotů totiž nejprve probíhá v učebně s pomocí interaktivních výukových programů, na kterých se budoucí piloti učí provádění konkrétních pilotních úkonů. Poté se výuka přesouvá na 6 hodin do tzv. generického kokpitu (pro získání prostorové orientace v kokpitu a hlavně pro nácvik spolupráce dvojice pilotů při letu). Poté následuje samotný výcvik na simulátoru. Ten by měl připravit pilota do té míry, že již následně stačí pouhých 6 letů ve skutečném letounu a pokud vše úspěšně absolvuje, může začít svou profesionální kariéru obchodního pilota. Samotný simulátor je řízen velmi výkonným počítačem, vybaven hydraulikou pro simulaci pohybu a přetížení a samozřejmě kvalitním projekčním systémem pro zobrazování vnějšího prostředí – 3D grafického prostředí.

    Ihned po vstupu jsem zjistil, že jediný rozdíl mezi reálným kokpitem 737 a tímto je v tom, že vlevo hned u vstupu, je panel ovládání simulace s dotykovým monitorem a dalším, na kterém se zobrazují údaje o letu vč. všech odchylek a chyb.

    Na kapitánské sedadlo zasednul zastupitel ČSA a já po jeho pravici. Přede mnou se objevila dráha letiště Ruzyně (LKPR) vč. okolního terénu. Zapotřebí je též zdůraznit, že kvalita zobrazení 3D prostoru je rovněž na velmi dobré úrovni. Počet 3D objektů je však minimální a oproti FS 2004 je terén velmi strohý. Je to pochopitelné: Účelem simulátoru není grafická vizualizace, ale simulace letounu. Grafika plní úlohu jen nutného vizuálního podtextu – doplňujícího aspektu. Nicméně významné orientační body (Hradčany, petřínská rozhledna apod.), zde jsou. Motory šly do otáček a letoun se brzy zvedl z dráhy a já bez potíží odstartoval běžným způsobem. Kapitán se staral o plyn, klapky a podvozek (to sice není klasické dělení úkonů..) a já dle pokynů zatáčel. Vzhledem k průpravě desktopové simulace jsem neměl větší potíže s řízením samotným. Byl jsem spíš příjemně překvapen tím, že letoun reaguje tak, jak jsem očekával… Jediné, nač jsem si musel zvyknout byl odpor, který mi kladlo řízení – knipl a pedály. Také indikace na přístrojích mi pomáhala se bez potíží orientovat. Po cca 10 min. jsem měl přistát a abych to neměl tak lehké, můj společník na chvíli zaskočil k ovládací jednotce simulátoru a naprogramoval mi krásnou mlhu s viditelností cca 500 m. Přistání za pomocí ILS, resp. flight directoru nebylo až tak zlé, jak jsem čekal. Kapitán mi dokonce ani nemusel zasáhnout do řízení. Pak mi řekl, že zkusíme něco složitějšího a s úsměvem šel naprogramovat simulátor. Ten úsměv jsem pochopil ihned, když se přede mnou vynořilo horské údolí a pode mnou svítila světla letiště v Innsbrucku. Co mám povídat? Bylo to peklo. Otáčení letounu v hornatém terénu jsem ale zvládl a pořádně se zapotil až při samotném vizuálním přiblížení. Tady už jsem párkrát zásah do řízení cítil a byl jsem rád, neboť jinak bych stroj tak snadno do osy dráhy nesrovnal. Po přistání ještě zabrzdit a pak jsem předal knipl dalšímu zájemci.

    Abych shrnul zážitek ze simulátoru: sám jsem byl překvapen tím, jak člověk, který je odříznut od vnějšího světa a sedí v jeho kokpitu dokáže být úspěšně klamán v tom dobrém slova smyslu. Například simulace přetížení při rozjezdu letounu se děje prostým naklopením kabiny vzad. Ale vzhledem k tomu, že projekce vnějšího prostoru ukazuje, že letoun je stále na dráze a ve vodorovné poloze, účastník výcviku má reálný pocit akcelerace. To samé platí o brzdění apod.

    Závěrem bych rád dodal, že pro mě bylo velmi zajímavé ověřit si, jak jako uživatel desktopové simulace FS dokáži zvládnout řízení B737 na profesionálním leteckém simulátoru. Jak už jsem se zmínil, letoun reagoval způsobem, na jaký jsem z FS zvyklý. Rozdíl v tkvěl hlavně v samotném kniplu a pedálech, které pochopitelně bylo nutno ovládat s vynaložením větší síly, než je běžné u leteckých ovladačů u PC (práce s kniplem B737 je docela „fuška“). Také mi dělala v prvních minutách problém prostorová orientace. Na „rozkoukání“ v kokpitu bylo minimum času a přesto, že jsem znal ovládací prvky B737 a věděl, kde by měly být v reálu, zvyk je v tomto ohledu zapotřebí. Sáhnout na správné místo ve správný okamžik bylo během tak krátké pilotáže menším problémem. Přesto můžu konstatovat, že už v prvních chvílích jsem zřetelně pociťoval komfortní zázemí v podobě hodin na FS…

    Ne, netvrdím, že díky FS jsem „do toho sednul“ a byl ze mě pilot. Stoprocentní úspěšnost nelze zaznamenat zejména kvůli tomu, že jsme v kokpitu strávili opravdu jen pár minut. Nicméně znovu konstatuji: FS (Microsoft Flight Simulator) mi umožnil, abych v kokpitu reálné (simulované) 737 nebyl jen divákem, ale aktivním pilotem na relativně úspěšné úrovni. V závěru našeho příspěvku děkuji pořadatelům této velmi vítané akce za úžasný zážitek a možnost dozvědět se něco ze „zákulisí“ výcviku reálných pilotů a posádek ČSA.

Pohled zvenčí na letecký simulátor (vlevo můstek pro vstup).

Vstup do simulátoru s otevřenými dveřmi do kokpitu.

"pilotní kancelář" B737 (simulátor B737 společnosti ČSA)